Retardační kvocient

23. června 2013 v 19:22 | KriHru |  Diagnostika raného motorického vývoje

Retardační kvocient je odvozen od inteligenčního kvocientu. Základní myšlenky měření inteligence podal už Alfred Binet, ale dnešní inteligenční kvocient byl poprvé popsán německým psychologem Williamem Sternem v roce 1912. Myšlenka v psychologické rovině je definovat míru inteligence jako poměr mentálního věku a věku chronologického. Ve vývojové kineziologii se retardační kvocient počítá s pomocí motorického věku, který vydělíme věkem kalendářním. Díky tomuto údaji pak snadno zjistíme zlepšení v rehabilitaci.


Nedostatkem inteligenčního kvocientu je měření míry inteligence v pozdějším věku. Chronologický věk stoupá lineárně, kdežto mentální věk nikoliv. Může se tedy stát, že starší lidé budou mít nízké IQ, které ovšem neodpovídá jejich inteligenci. Proto se používá tzv. odchylkové neboli deviační IQ. Princip je založen na hodnocení rozumových schopností jedince vzhledem k průměru populace v dané skupině.


Význam stanovení inteligenčního kvocientu spočívá v tom, že informuje o celkové rozumové úrovni jedince. Neříká však nic o kvalitativních zvláštnostech inteligence konkrétní osoby a jeho diagnostickou hodnotu pro poznání osoby .


Mentální retardace představuje výrazně sníženou úroveň inteligence. Při její klasifikaci se v současné době užívá 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, zpracovaná Světovou zdravotnickou organizací v Ženevě, která vstoupila v platnost od roku 1992. Podle této klasifikace se mentální retardace dělí do šesti základních kategorií: lehká mentální retardace, středně těžká mentální retardace, těžká mentální retardace, hluboká mentální retardace, jiná mentální retardace, nespecifikovaná mentální retardace.


Lehká mentální retardace, IQ 50-69 (F70)

Jedinec v této klasifikaci je schopen zajistiti si základní osobní péči (hygienické návyky, jídlo, mytí oblékání). Komunikace je na dobré úrovni. Dokáže komunikovat, udržet řeč a účelně ji využít v každodenním životě. Problém nastává při teoretických požadavcích např. ve škole. Hůře zvládá čtení a psaní. Jedinec je schopen být zaměstnán.


Středně těžká mentální retardace, IQ 35-49 (F71)

Jedinec má problémy s užíváním řeči a chápáním. Není už natolik schopen se sám o sebe postarat, ale zvládne po dobrém vedení i lehčí manuální činnost. Vývoj u každého z jedinců je různý. Někteří mají lepší komunikaci a obratnost, někteří jsou na tom hůře.


Těžká mentální retardace, IQ 20-34 (F72)

Většina jedinců z této kategorie (na rozdíl od předcházející kategorie) trpí značným stupněm poruchy motoriky nebo jinými přidruženými vadami, které prokazují přítomnost poškození či vadného vývoje ústředního nervového systému.


Hluboká mentální retardace, IQ je nižší než 20 (F73)

Tito jedinci nejsou schopni porozumět požadavkům nebo jim vyhovět. Ve většině přídadech jsou imobilní nebo jsou výrazně omezeni v pohybu. Mají nepatrnou či žádnou schopnost pečovat o své základní potřeby a vyžadují stálou pomoc a stálý dohled. Možnosti jejich výchovy a vzdělávání jsou velmi omezené.


Zdroje:

Švarcová, I. Mentální retardace. Portál.

MKN 10

Říčan, P. Psychologie osobnosti. Grada.

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Rehabilita%C4%8Dn%C3%AD_o%C5%A1et%C5%99ovatelstv%C3%AD/S%C5%A0_(sestra)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama