Jóga a stres

27. června 2013 v 14:15 | HaPe |  Jóga a vývojová kineziologie
Vliv psychického napětí (stres - relaxace) na hrubou i jemnou motoriku - nástroje k ovlivnění psychického napětí v józe
Stres je reakce organismu na různé nepříznivé vlivy (stresory) a také stav organismu podobnými vlivy (extrémními podmínkami) způsobený. Rozeznáváme napětí tělesné, duševní a emoční. Jakmile vzroste jedno, nastává jí změny i v obou dalších. Stres působí na kůru mozkovou, odtud postupuje vzruch do hypotalamu, dále do nadledvinek, kde se vylučují adrenalin a kortikoidy a ty působí na periferii, tedy na svaly. Zvýší se hladina cukru v krvi, člověk se začne potit, rozbuší se mu srdce, rozšíří se cévy, zvýší se tlak. Původně stres zachraňoval život, protože nabil tělo energií a připravil ho na útok nebo útěk. Dnes se takto nevybije, a proto se s ním nakládá jinak.
V "civilizované" době stres negativně ovlivňuje náš život, a i když nastanou situace, kdy je ho zapotřebí - např. k podání žádoucího výkonu - většinou se ho potřebujeme zbavit, potřebujeme ho ovládnout, rozpustit, nechat odplynout.
Aby se nám to podařilo, musíme znát sami sebe, vnímat příznaky stresu a naučit se s ním pracovat. Jsme-li pod psychickým tlakem, nemůžeme se uvolnit ani fyzicky, a to ani ve spánku. Stres tedy skutečně ovlivňuje hrubou motoriku: člověk například stojí strnule, dlouhodobě drží ramena vytažená k uším, má stažené svaly kolem páteře a šíjové svaly. A ovlivňuje i jemnou motoriku: vystresovaný člověk nezvládá drobné úkony jako např. zapnutí knoflíků, zavázání tkaniček, a protože může mít zaťaté i obličejové svaly, projeví se napětí i třeba na výslovnosti.
Jak se zbavit (nejen) psychického napětí?
Na fyzické úrovni pohybem, například dynamickými sestavami: Pozdrav slunci, Pět tibeťanů, ale třeba i tancem nebo během. Záleží na tom, co komu vyhovuje.
Na psychosomatické úrovni relaxací a dechem. Dech je třeba chvíli pozorovat, zklidnit, prohloubit, zpomalit, prodloužit výdechovou fázi. Se zklidněným dechem a v pohodlné relaxační poloze (na zádech, na břiše nebo v "tygříku") je možné začít s celkovou relaxací.
Uvědomíme si polohu svého těla, umístění v prostoru, dotyk s podložkou, nic nás neruší, věnujeme 15 - 20 minut pouze sobě, a proto necháme z mysli odplynout i všechny starosti, které nás do té doby tížily. Během relaxace je za nás nikdo nevyřeší, ale pokud se po onu chvíli dokážeme od nich odpoutat, získáme nadhled, s nímž se nám potom bude všechno řešit snáz. Budeme postupně v duchu procházet celým tělem (např. od dolních končetin přes břicho, záda, hrudník k ramenům, následují paže, krk, šíje a hlava), a pokud někde zbylo napětí, uvolníme je. S každým výdechem je naše tělo těžší a uvolněnější. Znovu vědomě vyprázdníme mysl, a pokud se nějaká myšlenka objeví, necháme ji vejít, projít a odejít. Naše mysl je prázdná a nekonečná. Pokud se nám podaří ji takovou udržet alespoň chvíli, je to dobře, pokud ne, nevadí, zkusíme to příště znovu. Pomáhá soustředění na dech. Po této relaxaci může následovat jóganidra (jógový spánek (někdy se tímto termínem označuje celý proces zklidnění, relaxace těla, dechu i mysli, sankalpa a vizualizace)). Při jóganidře si vizualizujeme různé obrazy - nekonečná modrá obloha, hory, les, louka, jezero, vodopád, moře, příboj; můžeme si zaplavat, nechat se kolébat v loďce, usednout na vyhřátý kámen, spočinout na chvíli na příjemném místě, kde je nám dobře. A pak se například můžeme rozletět nad krajinou jako pták a vrátit se ke svému tělu.

Ve své jógové praxi jsem si ověřila, že cvičící skutečně přicházejí nejen proto, aby si zacvičili, protože mají nějaké fyzické problémy (i když proto samozřejmě také), ale i proto, aby se zklidnili duševně a načerpali psychickou energii a pohodu. V den cvičení se už předem těší na atmosféru a pocity, které cvičení provázejí. Pokud se jim (i mně) třeba někdy nechce jít, ale pak se přinutí, cítí se po cvičení líp než před ním, jsou odpočinutí psychicky, a dokonce i fyzicky, a doma se jim pak nechce spát tak brzy jako jiné dny. Zjistila jsem, že 15 - 20 minutová relaxace s jóganidrou nahradí minimálně jednu hodinu spánku.

A ještě jednu okolnost považuji při cvičení jógy za důležitou - působení skupiny. Jednotlivec, který cvičí doma sám, nepociťuje tak výrazné blahodárné účinky, jako když si jde zacvičit do skupiny stejně naladěných lidí. Čím je to způsobeno? Psychologie by na to měla vědecké zdůvodnění, mně stačí okřídlené rčení - Něco mezi nebem a zemí. Hlavně že to funguje, a to i pro cvičitele nebo cvičitelku, která relaxaci s jóganidrou vede a mluví přitom. Účinky jsou stejné jako u cvičenců.
Jóga, pokud se provádí pravidelně, dlouhodobě a "seriózně", může (měla by) vést i k osobnostním změnám. Člověk by si měl uvědomit své špatné vlastnostmi, zbavovat se jich, získat nad nimi nadhled; měl by si uvědomit své dobré vlastnosti a získat nadhled i nad nimi. Měl by získat nadhled nad světem i nad sebou samým. Je to dlouhá pouť a nikdy nekončí. Přeji šťastnou cestu.

Zdroje:
Milan Polášek: Jóga, 1995
Milan Polášek: Lekcie jógy, 2009
Jiří Votava: Jóga očima lékařů, 1988
Jóga a zdraví, 2002, (Sborník příspěvků konference, J. Jablonská, Manažment stresu a jogové

techniky vo vzdelávaní)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama