Centrace postury - pohled vývojové kineziologie, význam pro cvičení jógy

4. června 2013 v 8:20 | MaLich |  Jóga a vývojová kineziologie
"Posturální nastavení těla je vrozený základní kámen celé motoriky."

Motorické koordinační komplexy
Pojem vývojová kineziologie (učení o vývoji pohybu člověka) byl vytvořen V. Vojtou, který zkoumal a vyvinul různé postupy v oblasti neurologie kojence. Hlavní roli ve všech postupech hrají opakované a zákonité globální svalové souhry týkající se celého těla. Tyto V. Vojtou na základě pozorování objevené a později klasifikované a propracované globální vzory pohybu se jako tzv. motorické koordinační komplexy uskutečňovaly prováděním pohybu proti odporu v oblasti osového orgánu (tvořeného trupem a hlavou) nebo v oblasti klíčových kloubů (ramenní a kyčelní kloub), a šířily se na další části těla. Vlivem polohy těla dítěte měly tyto komplexy různý kineziologický obsah. Šířící se motorika měla tedy globální (týkající se celého těla) a reciproční (vzájemný) charakter, což mělo rozhodující význam pro další pracovní hypotézu - prokázání jednoznačné pohybové tendence vpřed, která se uskutečňuje v recipročních vzorech při vznikajících svalových souhrách. Globální vzory byly vyvolávány u pacientů jako reprodukovatelné motorické aktivity. Docházelo k nim opakovatelným způsobem a zákonitě při specifickém podráždění v určených polohách těla - na břiše, na zádech a na boku. Z těchto shodně (nejrůznějším způsobem viditelných) formovaných motorických odpovědí pacientů vznikla pozvolna představa o existenci globálních vzorů reflexního plazení a reflexního otáčení.
Pomocí globálních lokomočních vzorů reflexního plazení a reflexního otáčení se aktivuje příčně pruhované svalstvo celého těla, a to v určitých koordinačních souvislostech. Zároveň se zapojuje centrální nervový systém od svých nejnižších až po nejvyšší roviny řízení. Kineziologické obsahy takové reflexní lokomoce jsou tedy k dispozici v CNS jako globální motorické modely, jsou vrozené a existují nezávisle na věku. Jsou naprogramovány v CNS každého člověka a čekají na vyvolání. Svými kineziologickými obsahy a svalovou souhrou je reflexní lokomoce obdobou obsahů modelů držení těla v motorické ontogenezi.

Globální modely držení těla a pohybu v motorické ontogenezi
Pojem globální poukazuje na fakt, že svalové souhry modelů držení těla a pohybu probíhají v celém organismu současně. Jsou "aktivní kostrou" vývoje pohybu. Dochází k nim nevědomě díky centrálním mechanismům zrání během motorického vývoje v prvních letech života. K jejich nejdůležitějším kineziologickým obsahům patří:
- automatické řízení držení těla (posturální aktivita),
- druhově specifické vzpřimovací mechanismy osového orgánu /hlavy a trupu a klíčových kloubů,
- cílené fyzické pohyby končetin vč. jemné motoriky rukou a nohou.

Nevědomé řízení rovnováhy v motorické ontogenezi a reflexní lokomoci - posturální reaktibilita
Jako v každé spontánní motorice, je i u modelů držení těla během senzomotorického vývoje a u reflexní lokomoce rovnováha řízena nevědomě. Posturální aktivita je u zralého novorozence stejně prokazatelná jako skutečnost, že za udržování rovnováhy jsou od narození zodpovědná nadřazená, výše uložená centrální nervová propojení. Řízení držení těla a pohybu zůstává až do konce života nevědomým pochodem. Na svalové funkce se přitom nahlíží ze systémového globálního úhlu, nikoli z dílčího pohledu jako např. z pohledu jednoho svalu či svalové skupiny, jednoho kloubu nebo jedné končetiny.

Diferenciace svalových funkcí v motorické ontogenezi a reflexní lokomoci
Podkladem pro ideální modely držení těla během motorického vývoje jsou, díky centrálně nervovým mechanismům zrání, globální diferenciace svalových funkcí. Rozhodující pro tuto diferenciaci je jak vyrovnání se s gravitací, tak schopnost svalstva měnit směr působení. Působí jednak směrem k začátku svalu (origo), jednak směrem k úponu svalu (insertio). K diferenciacím svalových funkcí dochází v důsledku svalových synergií po celém těle současně. Lze je rozdělit do jednotlivých svalových řetězců.

Dílčí vzory globálních modelů pohybu a držení těla v motorické ontogenezi a reflexní lokomoci
Jednotlivé pohyby kloubů u globálních modelů držení těla - stejně jako jejich vzájemný vztah - jsou označovány jako dílčí vzory. Rovněž pohyb hlavy, krční páteře, končetiny nebo části trupu (např. ramenního kloubu, lopatky, hrudního koše) je ve srovnání s globálním modelem dílčím vzorem. Proces ukládání a uvolňování dílčích motorických vzorů nelze chápat ve smyslu obvykle míněných učebních procesů, protože obě funkce jsou v jakémkoliv věku procesy nevědomými.
Velký počet motorických dílčích vzorů prochází celou motorickou ontogenezí až k volné chůzi. Například posturální modely (u novorozence zajištěná poloha na boku, šikmý sed, lezení po čtyřech, vytažení se do stoje a volná chůze) obsahují motorické dílčí vzory. Ve vztahu k centraci držení těla (postury) patří k významným motorickým dílčím vzorům také následující funkce:
- napřímení a intersegmentální rotace krční a hrudní páteře,
- napřímení bederní páteře a dorzální flexe pánve,
- v pozici na zádech opěrná funkce na obou lopatkách a na dorzální straně pánve,
- opěrná a vzpřimovací funkce v klíčových kloubech ramene a kyčle v poloze na břiše a při přesunu váhy z polohy na zádech přes bok do polohy na břicho,
- opěrná funkce horních končetin na loketních kloubech,
- třídimenzionální vzpřímení a pohyb vpřed os ramenních a kyčelních pletenců, v kloubu ramenním, resp. kyčelním (v sagitální, frontální a transverzální rovině),
- rozevření rukou a nohou pro opěrné funkce,
- rozevření v oblasti nártu (abdukce metatarzů) pro vznik a průběh opěrné a odrazové fáze volné bipedální chůze,
- diferenciace pohybů v horním a dolním hlezenním kloubu a v oblasti střední části nohy pro fáze krokového cyklu vzpřímené chůze
- fáze krokového cyklu zkříženého vzoru - s ohledem na pohyby kloubů v oblasti pánve, kyčle, kolene a nohy; tyto jsou závislé:
o na pohybu hlavy,
o na intersegmentálních pohybech páteře, především na rotační komponentě (tělo hrudního obratle se otáčí na stranu horní končetiny, která kráčí vpřed),
o na mechanismech vzpřímení klíčových kloubů ramene a kyčle,
o na pohybu vpřed os pletenců ramenních a pánevních na opěrných končetinách.

Náhradní motorické modely - jejich fixace u kojenců a dospělých
Náhradní modely jsou abnormální čili patologické modely. Podle stupně motorické poruchy se vyskytují víceméně globálně po celém těle a stejně jako ideální pohybové modely mají i své kineziologicky definovatelné zákonitosti. U novorozence jsou fixovány od 6. týdne života a vrcholu dosahuje fixace ve 3. trimenomu. Zafixované náhradní modely vedou ke stagnaci ideální motorické ontogeneze, vývoj ideálních diferenciací svalových skupin nemůže probíhat. U dospělých probíhá fixace a stagnace odlišně, protože jejich motorický vývoj už byl ukončen. CNS ale rovněž ukládá náhradní pohyby.

Poruchy pohybového vývoje
Pomocí postupů vývojové kineziologie lze diagnostikovat, zařadit a léčit poruchy pohybového vývoje. Jedná se o:
- modely držení těla v motorické ontogenezi včetně ideálních globálních diferenciací svalových funkcí;
- systém reflexů a polohových reakcí v raném dětství, jsou testovány diferenciace svalových funkcí; modely držení těla v motorické ontogenezi a reflexy a polohové rekce v raném dětství vypovídají o zralosti CNS;
- terapeutický systém "reflexní lokomoce" - diferenciace svalových funkcí při reflexní lokomoci jsou analogické s diferenciacemi svalových funkcí v motorické ontogenezi;
- teorie náhradních motorických modelů s chybnými a abnormálními diferenciacemi svalových skupin
Kromě reflexů a polohových reakcí typických pro rané dětství je možné použít všechny postupy vývojové kineziologie také u dospělých. Modely držení těla u dospělých jsou posuzovány v dílčích modelech a srovnávány s modely držení těla v motorické ontogenezi. S vývojovou kineziologií vznikla vývojová rehabilitace, která je nezávislá na věku a obrazu choroby a lze ji opět aplikovat i u dospělých.

Význam reflexního pohybu - uspořádání nového celkového držení těla
Každý člověk s hybnou poruchou má obtíže s řízením rovnováhy. Pomocí vzorů reflexního pohybu vpřed je možné řídit přenášení váhy (zatížení) u novorozence i u dospělého. V průběhu terapie se pak objevují nové posturální svalové funkce v organizaci nového celkového držení těla. Do procesu motorického vývoje tak zařazujeme fixační funkce jednotlivých svalů a také řízení celkového držení těla. To má význam nejen v pediatrii u včasného vyšetření hybných poruch, ale také při rehabilitaci hybných poruch dospělých.

"Prostřednictvím jógových poloh lze dosáhnout síly a lehkosti těla lva."
Tělo v józe
Ásana by vždy měla být výzvou jak dospět k pravdivosti současného okamžiku. Tělo výrazně ovlivňuje mysl a intelekt, a v případě, že je ve špatném stavu, dokáže je téměř paralyzovat. Jóga sútry vysvětlují, že každá myšlenka, pocit a prožitek zanechávají v podvědomé mysli otisk. Tyto otisky určují, jací budeme v budoucnu. Naše současné tělo není ničím jiným než výslednicí našich dřívějších myšlenek, pocitů a skutků. Tělo je tak historií všech našich duševních hnutí. Podle této představy je pak ásana metoda, kterou se můžeme uvolnit z podmiňujících vlivů, jež jsou v těle uloženy, a umožní nám prožitek opravdové přítomnosti. Násilné cvičení naopak pouze přidá novou vrstvu k podvědomým vtiskům, které jsou založeny na bolesti a utrpení. Můžeme se až fanaticky oddávat jejímu praktikování a usilovat o ideál, zatímco popíráme realitu přítomného okamžiku. Problém bývá v tom, že se většinou vnímáme pouze takoví, jakými se chceme v budoucnu stát, a nikoli takoví, jací v tuto chvíli opravdu jsme. Mimo to zesílí i naše ztotožňování s fyzickým tělem. A v józe je ztotožňování se vším, co je pomíjivé, považováno za nevědomost.

Centrace postury - výběr jógových pozic
Ásany by vždy měly být vybírány tak, aby maximalizovaly účinek k dosažení rovnováhy mezi slabými a napjatými oblastmi u nesprávného typu držení těla. V hathajóze je každá pozice prováděna jen jednou, pro nápravu chybného držení těla bude účinnější opakovat každou dvakrát. V první pozici je doporučeno setrvat asi minutu až 90 vteřin, ve druhé 90 vteřin až dvě minuty. Po zesílení lze prodloužit až na tři minuty. Po každé pozici je doporučeno provést pozici hory po dobu 10 až 20 dechů, pak teprve opakovat. Dech by měl zůstat pravidelný a rovnoměrný. Popis provedení základních ásan byl zvolen s cílem zachovat jednoduchost a rychlou orientaci v pozici.

Sed s uzavřeným rozložením - baddha konásána
Uvolnění vleže na břiše - makarásana
Hora - vzpřímený postoj - tadásana
Energická poloha - utkatásana

Použitá literatura
MAEHLE, Gregor. Aštánga vinjása jóga : podrobný průvodce základní sestavou. 1. vyd. Olomouc : FONTÁNA, 2011. 144 s. ISBN 978-80-7336-634-6.
TRŐKES, Anna; GRUNERT, Detlef. Jóga pro zdraví. 1. vyd. Praha : Svojtka & Co., 2008. 239 s. ISBN 978-80-7352-930-7.
VOJTA, Václav. PETERS, Annegret. Vojtův princip : svalové souhry v reflexní lokomoci a motorické ontogenezi : Překlad 3., zcela přeprac. vyd. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2010, 180 s. ISBN 978-80-247-2710-3.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama