Tříměsíční model držení

31. května 2013 v 8:39 | Karolína Nádvorníková |  Raný motorický vývoj (0 - 3 roky)
Tříměsíční model držení = základ rovných zad v dospělosti

Mezi 4-8 týdnem, s nástupem orientace, se začíná uplatňovat program automatického udržování polohy těla. Postupně dochází k uvolňování tonických svalů a do funkce se začínají zapojovat tzv. svaly fázické (převážně extenzory, zevní rotátory a abduktory), tedy svaly, které pracují ve smyslu vzpřímeného držení těla a při poruše mají tendenci k oslabení. Jako ideální se označuje dokončení tohoto vývoje do tří měsíců, kdy dojde k vyrovnanému zapojení agonistů a antagonistů (bývá označováné jako koaktivace či kokontrakce), proto bývá tento model nazýván "tříměsíční".

Poloha na zádech
Na konci prvního trimenonu se v poloze na zádech vyvinula z pouhé uložné plochy novorozence nosná opěrná plocha, která dítěti umožňuje cílené fixování očima a cílené uchopení rukama. Z této jisté polohy na zádech se dítěti daří déle fixovat očima zajímavý předmět a sledovat jeho pohyby.
Na konci 3. měsíce sahá opěrná plocha od lopatek po pánev. Teprve tato jistá opěrná plocha umožní dítěti odklopit spodní část těla a přenést váhu těla ve směru hlavy. Podle toho, jak dítě pohybuje horními i dolními končetinami a hlavou, mění se v rámci opěrné plochy kontakt zad s podložkou. Tlak je přitom různě intenzívní. Protože se trup neuklání do strany, nýbrž zůstává natažen, je kladen na páteř trvalý požadavek v jejím natažení a otáčení, aby se jemně a koordinovaně přizpůsobila. Tato funkce tvoří základ pro pozdější držení těla, kdy trup ve vyšších vzpřimovacích polohách není již zahrnut do přímé opory na podložce, ale opora probíhá pouze pomocí končetin.
Asi na konci 3. měsíce může dítě v poloze na zádech sáhnout oběma rukama ke středu těla po hračce a strčit si ji do úst. Může již volně otáčet předloktím (pronace/supinace) a držet ruce v prodloužení osy přeloktí. Ruce jsou již vybaveny tak rozdílnými svalovými funkcemi, že záprstí může být rozšířeno a palec odtažen.
Uchopení rukama je doprovázeno držením trupu; celé tělo se na tomto uchopení podílí (celotělový vzorec). Pletenec ramenní se opírá o podložku, aby se horní končetiny a ruce mohly pohnout směrem ke chtěné hračce. Pánev se rovněž opírá o podložku a umožňuje flexi dolních končetin v kyčelních kloubech s lehkým roztažením a vytočením ven a nadzvednutím bérců. Nohy uchopují současně a chodidla se přitom otáčejí k sobě.
Dítě může zadržet pohyb dolních končetin ve středním postavení kloubů asi 90° v kyčlích, kolenou a nohou. Toto střední postavení kloubů klade vysoké nároky na držení trupu, zvláště na břišní a hluboké krční svalstvo.
Díky popsané regulaci držení trupu se dítě může jistě opírat na zádech. Silně kope nohama, aniž by se trvale vychylovalo do bederní lordózy a daří se mu vybalancovat rovnováhu, když pohne ze zvědavosti horními končetinami a hlavou. Velmi zřídka přepadne ke straně.

Foto - Dítě ve Vojtově terapii Heidi Orth
Poloha na zádech
pastedGraphic.pdf

Poloha na břiše
Na konci třetího měsíce silné flekční držení pánve povolí do té míry, že se pánev přiblížila stydkou kostí (symfýza) k podložce, tělesná hmotnost se přenáší z hrudní kosti k pánvi a dolní končetiny jsou ve volné extenzi, vnější rotaci a abdukci. Břišní a hrudní svalstvo drží tělo proti gravitaci. Vzpřímení trupu dosahuje mezi lopatky, dítě je opřené o celé předloktí včetně loktů, lokty jsou přitom pod ramenními klouby a používají se k opoře. Flexe paže oboustranně je v loketním kloubu 90 stupňů. Dlaně mohou být teď drženy v prodloužení osy předloktí. Jsou oteřené a mohou se spojit na podložce uprostřed. Hlava je mimo opěrnou bázi symetricky vzpřímená v ose těla v úhlu cca 45-50 stupňů nad podložku, udrží ji již dlouho zdviženou, volně s ní otáčí ve směrem motivace. Tato poloha na bříšku musí být stabilní a nesmí přepadávat na některou stranu (tzn. těžiště se posunulo dále kaudálně až k pánevnímu pletenci). Tento hybný vzorec je označen ve "Vojtově principu" za symetrickou oporu na loktech.
Nejčastější chyby jsou v abnormálním vztyčení hlavy (velký záklon, rotace k jedné straně), neopření se o celé předloktí včetně loktů, retrakce paží, přetrvávající pěstičky, těžiště nad pupkem, nestabilita v této poloze, přepadávání na bok nebo až na záda atd..



Foto - Dítě ve Vojtově terapii - Heidi Orth
Symetrická opora na loktech
pastedGraphic_1.pdf


Tento model držení páteře je základem pro celý posturální vývoj. Ve všech dalších vývojových fázích je vždy stejný model držení osového orgánu. Rozdíl je pouze v odlišné opěrné bázi, vůči které je vztažen.
Tento hybný vzorec je označen ve "Vojtově principu" za symetrickou oporu na loktech.

Žádné centrálně postižené dítě nedosáhne nikdy držení osového orgánu a periferních kloubů, které odpovídá této vývojové fázi, tj. konci třetího měsíce.
Pokud z různých důvodů tento vývoj dokončen nebyl, zůstává na všech svalových skupinách těla nerovnoměrné rozložení napětí, nevhodné postavení kloubních ploch i celých tělesných segmentů. Tento neideální model pak nejčastěji odpovídá charakteristikám posturálních poruch u dětí i dospělých popisovaných jako vadné držení těla, svalový dysbalance, vrstvový syndrom či horní a dolní zkřížený syndrom. Uvádí se, že 30% dětí nedosáhne ve 3-4 měsících koaktivačního modelu a tyto děti mohou být do budoucna obroženy posturální poruchou.

Zdroje
Dítě ve Vojtově terapii - Heidi Orth
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama