Feldenkraisova metoda v pořadu Klíč

29. května 2016 v 13:12
Feldenkraisova metoda představena v magazínu Klíč v ČT - díl bude vysílán 8. 6.

 

Feldenkraisova metoda na FTVS

14. dubna 2016 v 10:05
Feldenkraisova metoda je zajímavým cvičebním konceptem, který je výrazně ovlivněn vývojovou kineziologií. Možnost setkat se s touto metodou v praxi je (mimo jiné) na cvičbním kurzu lektorky Zuzany Frankové (Češka, dlouhodobě žijící v Německu) na konci léta 2016 na FTVS.


Feldenkraisova metoda - kurz

25. dubna 2015 v 11:28

http://www.feldenkrais-seminar.cz/


Datum

28.8.2015 - 30.8.2015

Cena při platbě na místě

Plná cenaSnížená cena
Celý kurz2 350 Kč1 850 Kč
Jen pátek1 050 Kč800 Kč
Jen sobota1 050 Kč800 Kč
Jen neděle500 Kč450 Kč

Cena při platbě předem na účet

Plná cenaSnížená cena
Celý kurz2 300 Kč1 800 Kč
Jen pátek1 000 Kč750 Kč
Jen sobota1 000 Kč750 Kč
Jen neděle450 Kč400 Kč
Na sníženou cenu mají nárok nepracující důchodci, studenti a matky v domácnosti.
Jednotlivé dny je možné kombinovat.

Rozvrh cvičení

pátek a sobota:
  • 10:00 - 11:00
  • 11:30 - 12:30
  • 14:30 - 15:30
  • 16:00 - 17:00
neděle:
  • 9:00 - 12:00
V rozvrhu mohou být malé časové změny, které určuje lektorka.

Velmi dobře zpracované a srozumitelné informace o Feldenkraisově metodě můžete nalézt na stránkáchwww.feldenkraisovametoda.cz

Kontakt

Bára Uhlířová
728 263 053
uhlirova.b(zavináč)email.cz
 



Přijímací řízení na UK FTVS 2015

24. ledna 2015 v 10:19

http://www.ftvs.cuni.cz/uchazeci/pro-uchazece-o-bakalarske-studium/441-tlesna-vychova-a-sport-osob-se-specifickymi-potebami.html

Přijímací řízení na rok 2015 do oboru Aplikovaná tělesná výchova a sport osob se specifickými potřebami

Forma studia: Prezenční a kombinovaná
Studiem bakalářského oboru Aplikovaná tělesná výchova a sport osob se specifickými potřebami získávají jeho absolventi vysokoškolskou kvalifikaci a kompetence v oblasti tělesné výchovy, sportu a dalších aplikovaných pohybových aktivit provozovaných v tělovýchovných a speciálně výchovných zařízeních, centrech volného času, sportovních svazech a federacích i občanských sdruženích specializujících se na práci s osobami se specifickými potřebami. Studium je přístupno i osobám se specifickými potřebami. Přijímací zkoušky a průběh studia budou upraveny podle charakteru specifických potřeb uchazečů.
Studium je ukončeno obhajobou bakalářské práce a státní závěrečnou zkouškou.
Absolventi bakalářského studia mohou pokračovat v navazujícím magisterském studiu Aplikovaná tělesná výchova a sport osob se specifickými potřebami.
Podmínky přijímacích zkoušek:
Přijímací řízení je dvoukolové.
I. kolo přijímacích zkoušek
  1. Talentová zkouška z atletiky
  2. Talentová zkouška z gymnastiky
  3. Talentová zkouška ze sportovních her
  4. Talentová zkouška z plavání
Talentové zkoušky se nemusí konat v uvedeném pořadí, jejich sled bude uveden na pozvánce.
II. kolo přijímacích zkoušek
5. Písemná zkouška - test obecných studijních předpokladů
Test obecných studijních předpokladů ověřuje studijní předpoklady a schopnost logického myšlení. Testem se zjišťují následující schopnosti a dovednosti: konfigurační vztahy, verbálně-logické
a matematicko-logické vztahy, pamětné učení a porozumění informacím.

Informace o aktivitách oboru:
http://apaftvs.blog.cz/



Kurz Feldenkraisovy metody na FTVS UK

15. dubna 2014 v 10:10
Kurz povede lektorka Feldenkraisovy metody paní Zuzana Franková z Německa a povede ho v češtině.

Datum

pá 26.9.2014 - ne 28.9.2014

Cena

Plná cenaSnížená cena
Celý kurz2 200 Kč1 700 Kč
Jen pátek950 Kč700 Kč
Jen sobota950 Kč700 Kč
Jen neděle450 Kč400 Kč
Na sníženou cenu mají nárok nepracující důchodci, studenti a matky v domácnosti.
Jednotlivé dny je možné kombinovat.

Rozvrh cvičení

pátek a sobota:
  • 10:00 - 11:00
  • 11:30 - 12:30
  • 14:30 - 15:30
  • 16:00 - 17:00
neděle:
  • 9:00 - 12:00
V rozvrhu mohou být malé časové změny, které určuje lektorka.

Spojení MHD

Od konečné metra A - Dejvická (vystupte po eskalátoru) kteroukoliv tramvají do stanice Nad Džbánem (8. stanice od metra) nebo až do stanice Vokovická vozovna (9. stanice od metra).
FTVS se nachází mezi těmito stanicemi, při pohledu ve směru jízdy vlevo, velká žlutě zbarvená budova, v ulici José Martiho, souběžné s Evropskou.
Jízda tramvají trvá cca 10-15 min.

Kontakt

Bára Uhlířová
728 263 053
uhlirova.b(zavináč)email.cz

Místo konání

Fakulta tělesné výchovy a sportu, UK - mapa

Kredity

Kurz obdržel souhlasné stanovisko profesní organizace fyzioterapeutů ČR k přidělení 12(dvanácti) kreditů do systému vzdělávání. Speciální potvrzení bude vydáváno po absolvování celého kurzu.

Kurz nezahrnuje

  • úrazové pojíštění účastníků
  • ubytování
  • stravování

Co si vzít sebou

  • cvičební úbor (raději teplejší)
  • přezutí
  • silnější podložku na cvičení (tenká deka se shrnuje a parkety tlačí)
V areálu je restaurace, kde je možno dostat teplé jídlo.V hlavní budově je k dispozici automat na nápoje a sušenky.
V polední přestávce je možné pobývat jak v tělocvičně, tak venku za pěkného počasí. Před budovou je travnatá plocha a 5 min. chůze od budovy je přírodní rezervace Divoká Šárka..

Ubytování

FTVS má v areálu ubytovnu s pokoji o 4 - 6 lůžkách. Rezervace si můžete zajistit telefonicky na číslech 220 172 164 nebo 220 172 015 u pí. Švábové nebo pí. Kubínové, nebo e-mailem svabova@ftvs.cuni.cz

Blízké levnější hotely:
  • hotel Skandinavia, tel: 235319104, hotelport@hotelprague.info
  • hostel Strahov, tel: 777283031, mullerjan@centrum.cz

Dodatečné informace

Přístup do šaten bude zajištěn vždy jednu hodinu před začátkem cvičení.
Tělocvična má bezbariérový přístup.

6.5.Vliv pohybového záměru (intence) na pohyb - využití při cvičení jógy

10. prosince 2013 v 10:06 | TomSi |  Jóga a vývojová kineziologie

6.5.1. Záměr - intence

V naší mysli ve stavu bdělosti se neustále děje spousta věcí - emoce, pocity, myšlenky...
Všechny přicházejí a zase odcházejí, mizí a znovu se objevují.
Jednu věc ale máme v naší mysli neustále - záměr.
Naše bdělá mysl není ani na chvíli bez záměru. Máme záměr sedět, máme záměr jít i k tomu, abychom leželi, musíme mít záměr ležet.
Co je to (pohybový) záměr - intence z latinského in-tendo - směřuji, napřahuji se, zamýšlím?
Mám úmysl, to je plán (myšlenka) něco udělat. Záměr je to, co dá moje tělo do pohybu k naplnění mého plánu.
V meditaci se někdy podaří zahlédnout záměr v naší mysli jako velmi krátkou představu pohybu těsně před tím, než daný pohyb započne.
Pokud náš pohyb při meditaci zpomalíme, tak při dobré koncentraci ho naše mysl začne vnímat nespojitě. Ruka je v určité pozici, pak zmizí a objeví se o kousek dál, zmizí, objeví se zase o malý kousek dál atd.
A tento nespojitý pohyb je doprovázen v naší mysli sérií záměrů, které následují jeden za druhým. Tak si naše mysl pohyb koriguje.


6.5.2.Funkce a obsah záměru

Ve stejné chvíli, kdy se záměr objeví v naší mysli, se již aktivují příslušné svaly a nastavují se opory v těle - výchozí stav pro zahájení pohybu.
Můžeme si tedy záměr také představit jako seznam informací (vzorců), které svaly se mají aktivovat a jak je nastavit, abychom dosáhli cíleného pohybu.
Tyto informace se přenášejí z naší centrální nervové soustavy ke svalovým orgánům. Zpětně pak je naše centrální nervová soustava informována o způsobu provádění pohybu prostřednictvím receptorů uložených ve svalech, šlachách, kloubních pouzdrech, vazech a v jiných vnitřních tkáních. Receptory informují náš mozek o poloze a pohybu, vnímají změnu polohy jednotlivých částí těla a reagují na tlak a tah.


6.5.3.Využití záměru v józe

V běžném životě si záměr v naší mysli ani neuvědomujeme a pohyb probíhá podle vzorců, které máme uloženy kdesi v podvědomí. Tyto pohybové vzorce se tam dostaly díky naším prožitým zkušenostem a díky naší vrozené dispozici.
Protože nejsme zvyklí těmto procesům věnovat pozornost, často jsou naše vzorce pohybů a držení těla vadné a nevyvážené. Tím se naše tělo více a více poškozuje.
Cestou k nápravě je tyto pohybové vzorce změnit. A to lze cestou neustálého opakování vzorců nových, kterými tak postupně nahradíme vzorce staré.
Protože nové vzorce nemáme zažité, musíme je opakovat vědomě a mnohokrát, než se z nich stanou vzorce nám vlastní.

Potřebné znalosti a vědomosti k tomu, jak svoji pozici a pohyb korigovat nám dává jóga a v poslední době mladý vědní obor kineziologie - systémy, které pracují s myslí i tělem, a které využívají mysl k ovlivnění těla a těla k ovlivnění mysli.



6.5.4.Závěr

Záměr a pohyb nelze od sebe oddělit stejně jako mysl a tělo.

Naše mysl je v našem těle a naše tělo v naší mysli.

VÝVOJ ŘEČI

16. října 2013 v 13:56 | TamVos |  Vývoj dítěte do 15 let
Podmínky správného rozvoje řeči
Řeč je základní lidskou potřebou a také faktorem, který jej odlišuje od ostatních živočichů.
Ke kulturnímu a všem dobře srozumitelnému ústnímu projevu potřebuje člověk různé skryté i viditelné dobře fungující činitele. Jedním z nich je správná motorika mluvidel, především rtů a jazyka, která dost často souvisí s celkovou motorikou - hrubou a jemnou.
Podmínkou řeči je také sluch, kterým disponuje jedinec již v prenatálním stádiu.
Fonace, vytváření zvuku v hlasivkách - se účastní hrtanové svaly, které jsou důležité pro hlasovou funkci a tvorbu řeči. Hlas vzniká proudem vzduchu v hrtanu, který je uváděn do chvění činností hlasivek. Fonémy se tvoří proudem vzduchu při exspiraci a jsou modulovány funkcí drobných exspiračních interkostálních svalů, které určují jejich změnu intenzity a trvání.
K artikulaci dochází v ústní dutině - změnou rezonančních dutin, funkcí žvýkacích svalů, jazyka, rtů a měkkého patra a tím se stávají centrálně řízeným zdrojem kódovaných zvuků - fonémů - tvořících řeč.
Na úspěchu vystoupení (hlasového projevu) má značný podíl i dechová muskulatura ve spojitosti s posturální funkcí, jak to na sobě zjistil herec Alexander, jehož zkušenosti se staly základem Alexandrovy léčebné metody používané ve fyzioterapii.
Není proto možné rozvíjet dětskou řeč na úrovni, která by měla odpovídat věku, pokud celkový vývoj všech schopností a dovedností dítěte neprobíhá tak, jak bychom si představovali a přáli. Pro mozek existuje optimální doba, aby zvládl dovednost mluvení, v prvních letech života. Vývoj řeči nelze odlišit od vývoje ostatních schopností člověka. Časté je, že dítě s grafomotorickými obtížemi může mít špatnou výslovnost, neboť jemná motorika ruky a prstů úzce souvisí s rozvojem řeči.

Předřečové období

Prvním hlasovým projevem dítěte po příchodu na svět je křik. Ten však nevyjadřuje v prvních hodinách a dnech jeho náladu, ale je pouze reflexivním projevem. Později nabývá křik na významu - vyjadřuje nelibé pocity.
Dítě je vybaveno dvěma důležitými vrozenými aktivitami - jde o broukání a úsměv. Broukání, má za účel přitáhnout pozornost dospělých, kteří dítěti "odpovídají", mluví s ním. To je velmi důležité pro to, aby se dítě naučilo používat řeč k mezilidskému kontaktua samozřejmě i pro samotný rozvoj řeči. Upoutat pozornost a evokovat reakce dospělých má i vrozený úsměv (zvaný sociální). Broukat dítě začíná přibližně od 4. měsíce. Zpočátku je broukání poměrně jednoduché, ale postupně přechází do stádia žvatlání. Svým žvatláním se dítě snaží napodobovat slyšená slova a jeví výraznou radost, když na jeho hlasové projevy okolí svou řečí reaguje. Už zde se začíná projevovat snaha dítěte komunikovat. Tuto jeho chuť a snahu komunikovat bychom měli co nejvíce udržovat a podporovat.
Sluch - předpokládá se vrozená schopnost rozlišovat fonémy. Sluch, který je s rozvojem řeči pevně spjatý, se v prvním roce života vyvíjí přibližně takto:
Reflexní slyšení, reakce křikem, při hlasitém hluku, pozornost při akustických podnětech, naslouchání otáčení hlavy ve směru zdroje zvuku. Později dítě hledá zvuk - pohybuje hlavou a očima, uklidnění při hlasech a hudbě. Rozlišování zvuků příjemných (známé hlasy, smích hudba) a nepříjemných, napodobování zvuků, dítě zpozorní při známých slovech, uposlechne jednotlivé pokyny.

Vlastní vývoj řeči

První slova se objevují zpravidla koncem prvního roku. Bývají jednoslabičná nebo dvouslabičná a zpočátku jsou tvořena opakováním stejných slabik (mama, tata, baba). Dítě by mělo slyšet z okolí především ta slova, která je již samo schopno vyslovit, aby se upevnilo spojení mezi sluchovou a artikulační představou slova. Dítě má být za mluvní výkon vždy chváleno a povzbuzováno.

Rozvoj slovní zásoby

Mezi prvním a druhým rokem se slovní zásoba názvů osob, věcí a činností výrazně zvětšuje.
Mezi druhým a třetím rokem je dítě schopno se dorozumět a začíná tvořit jednoduché věty a používat gramatické tvary. Vývoj řeči značně zrychluje rozvoj myšlení, motoriky a dalších schopností.
Mezi třetím a čtvrtým rokem má dítě snahu o samostatné vyjadřování a zvídavost se projevuje četnými otázkami (Co je to? Proč? ...). O sobě samém ještě hovoří většinou ve 3. osobě. Až dítě pochopí, že je oslovováno a že je od něho očekávána odpověď na toto oslovení, tehdy začíná užívat zájmeno "JÁ". V tomto věku zpravidla vstupuje do mateřské školy.

Stručný popis vývoje řeči dítěte v závislosti na věku

Věk
Rozvoj slovní zásoby
Vývoj výslovnosti
do 1 roku
Dítě rozumí jednoduchým pokynům a začíná opakovat jednoduchá slova, která slyší.
M B P
A E I O U
D T N J
do 2,5 let
Tvoří jednoduché věty, od 2 let se ptá "co je to", rozlišuje svou slovní zásobu.
K G H CH V F
OU AU
do 3,5 let
Mluví ve větách, začíná si osvojovat gramatickou stavbu vět, ptá se "proč", rozšiřuje dále slovní zásobu. Začíná se tvořit verbální (slovní) paměť.
Zvládá
N D T L (i artikulačně)
Bě Pě Mě Vě
do 4,5 let
Dokončuje se gramatická stavba vět, dítě již chápe děj a umí ho vyprávět.
Ň Ď Ť
Vyvíjí se Č Š Ž
do 6,5 let
Dítě chápe složité děje, má již velkou slovní zásobu, gramaticky zvládá jednoduchá souvětí.
C S Z R Ř
kombinace ČŠŽ a CSZ
Dívky jsou zpravidla v rozvoji řeči napřed
Pokud má dítě s rozvojem řeči či artikulací problém, zpravidla se dostává do péče specialistů - logopedů. Ke zlepšení u dětí, které mají problémy s některou složkou řeči, kromě jiných speciálních postupů přispívá i posilování celkového motorického rozvoje, tedy jemné a hrubé motoriky. Mezi osvědčená cvičení patří rozcvičování mluvidel před zrcadlem a pohybová cvičení sloužící pokud možno k procvičení celkové koordinace pohybu.

Posturální situace ve věku 6 měsíců

6. října 2013 v 17:08 | Blanka Burianová |  Raný motorický vývoj (0 - 3 roky)
Šestým měsícem končí druhý trimenon života dítěte. V průběhu tohoto trimenonu dítě provádí cíleně jemné koordinované pohyby, proměňuje své držení těla. Zatímco v první polovině tohoto období začíná cíleně uchopovat rukou, která je blíže nabízeného předmětu, v druhé polovině tohoto období se zřetelně rozšiřují jeho dosavadní možnosti. Dsítě v poloze na zádech může sahající rukou sledovat předmět přes střed těla. Zatímco jedna ruka kříží střed těla, tělesná hmotnost se přesouvá na druhou stranu a rameno přebírá oporu.

Na konci šestého měsíce se dítě zpravidla otočí na břicho a z této polohy zkoumá své okolí. Otáčení vlastně začíná již uchopením přes střed těla. Svalstvo trupu, zvláště otáčející šikmé svalové řetězce, používá dítě poprvé takto cíleně. Postupně se dítě vyrovnává s labilní polohou na boku. Při prvních pokusech otočit se, se dítě z polohy na boku vrací opět na záda, teprve následně pokračuje dále až do přetočení na břicho. Předpokladem pro otáčení z polohy na zádech do polohy na břicho je počáteční symetrická poloha na zádech. Při cíleném uchopování přes střed těla dochází k šikmému postavení pánve a k diferenciaci dolních končetin. V šestém měsíci je toto otáčení ze zad přes polohu na boku do polohy na břicho dokončeno a stává se koordinované.
V poloze na břiše se rozšiřují již známé pohybové vzorce o nové. Pohybový vzorec symetrické opory o lokte je obohacen o oporu na jednom lokti, o oporu na rukou a o vzorec plavání. Při opoře na jednom lokti je hlava a uchopovací horní končetina držena a vyvažována mimo opěrnou plochu. V poloze opory o ruce objevuje dítě oporu o ruce a stehna.

Přibližně na konci šestého měsíce jsou ruce ve svých základních funkcích uchopování a opory téměř rozvinuty. Nohy jsou koncem šestého měsíce téměř rozvinuty ve své uchopovací funkci, ale ještě ne ke stání. Dítě by v tomto věku nemělo být posazováno nebo stavěno. V opačném případě by mohla páteř nebo kyčelní klouby utrpět škodu.
Každé období života dítěte ukazuje typické hybné vzorce. Tyto vzorce jsou aplikovány při posuzování vývojového stavu jako hlavní rysy motorického vývoje. Abychom mohli určit vývojový stav dítěte, jsou analyzovány spontánní hybné projevy. Zvláštní pozornost věnujeme držení trupu a páteře.

Posturální korekce

22. září 2013 v 9:36 | TaPr |  Obecná kineziologie
K funkčným poruchám vedie ohnuté, zhrbené a iné chybné držanie tela, s čím je spojené nepriaznivé zaťaženie svalov, ktoré nie sú dostatočne zapojené, čo má za následok, že mnoho svalov sa nachádza neustále v skrátenom stave, a tým strácajú schopnosť sa znovu normálne natiahnuť.
Posturálne korekcie by sme mohli charakterizovať ako snahu ovplyvniť jeden z najviac patogénnych faktorov - záťažové držanie tela. Generálne nemožno pomenovať, čo je správne, čo správne nie je. Môžeme vysloviť, že každý jedinec je indivíduum. Koľko je pacientov, toľko je noriem. Nemožno využívať, aplikovať a favorizovať iba jeden model, iba jednu univerzálnu normu. Snažíme sa skôr priblížiť individuálnu postúru pacienta ideálnemu modelu. Informujeme pacienta o nevhodných polohách sedu, státia a navrhneme mu náhradné, vhodné vzory, ktoré si môže osvojiť.
Posturálnu korekciu vykonávame zvyčajne v stoji alebo v sede. Môže prebiehať verbálne, manuálne, názornou ukážkou, s využitím obrazového materiálu, pri cvičení, relaxácii ... atď.
V oblasti posturálnych korekcií prevládajú rôzne názory v rôznych metódach:
1.) Neurofyziologický koncept vychádza z vývojovej kineziológie. Medzi 4.-8. týždňom novorodenca sa začína uplatňovať program automatického udržovania polohy tela s cieľom udržania staticky čo najvýhodnejšieho (centrovaného) postavenia v kĺbe. Do tohto času spočíva novorodenec v asymetrickej polohe, ktorá sa postupne do konca tretieho mesiaca utlmuje, začínajú sa zapájať extenzory trupu a končatín, abduktory a vonkajšie rotátory a nastupuje koaktivačný vzor. Tento idealny koaktivačný model sa prelína celou ostatnou ontogenézou. Nástup ideálneho modelu v stoji nastáva až v troch rokoch.
"Podľa neurofyziologického modelu existujú medzi jednotlivými segmentami zákonité vzťahy, tzn. model, že držanie jedného segmentu odpovedá nastaveniu zbytku tela."[1]
Vojtovou metódou reflexnej stimulácie je možné opakovane vyvolávať vybavenie ideálneho koaktivačného modelu.
2.) Posturálne korekcie prostredníctvom Brüggeroveho konceptu sú nastavené tzv. "modelom troch ozubených kolies", a teda panva, hrudník a hlava sú tri valce vzájomne sa proti sebe pohybujúce ako sústava kolies. Pri korekcii držania tela musíme vychádzať z tohto faktu a pracovať so všetkými troma segmentami, aby sme dosiahli požadovaného výsledku. Poloha, keď sú všetky segmenty ideálne axiálne zaťažené nazývame "vzpriamené držanie". Cieľom Brüggerovej metódy, rovnako ako všetkých ostatných zmienených, je preprogramovanie pohybových vzorov, ich uloženie do podvedomia, návrat k správnemu držaniu tela s optimalizáciou záťaže pohybového aparátu a v konečnom dôsledku i odstránenie bolesti.
3.) Alexandrova metóda využíva tzv. príkazy. Pacient si abstrahuje ideálne napriamenie, pričom súčasne uvoľňuje celé telo. Tak nevzniká ďalšie napätie, naopak predstavivosťou uvoľňovania, naťahovania, predlžovania a rozširovania pacient ľahšie udržuje vzpriamený postoj, či sed ako pri priamej korekcii.
4.) Metóda SMS - Smíškovo cvičenie je vykonavané pomocou pružných lán. Špirálovité svalové reťazce stabilizujú pohyb, obkružujú telo na jeho povrchu, sťahujú jeho obvod, preťahujú telo smerom nahor.
5.) Lewittová/ Hermachová metóda je najzdržanlivejšia zo všetkých vyššie spomenutých, nakoľko každý pevný stereotyp znižuje adaptabilitu systému a tým sa zvyšuje zaťaženie. Preferuje stoj na širšej báze (šírka panvy), s rovnobežnými chodidlami, uvoľnenými prstami schopnými aktívne uchopiť podložku, kolená nesmú byť zamknuté. Táto metóda kladie dôraz na variabilitu a schopnosť aktívne svoju polohu meniť podľa svojich potrieb (dynamika statických pozícií). Cieľom takejto terapie je dosiahnutie dynamického stavu, kedy všetky svaly majú optimálny tonus, teda sú schopné regulovať svoje napätie.
Záverom možno dodať, že možností a ciest je veľa, je potrebné si vybrať najvhodnejšiu, pre jedinca najpríjemnejšiu a najľahšie praktikovateľnú, nakoľko iba tak možno zabezpečiť jeho vytrvalosť, záujem a následne výsledky. Objektívne nemôžem určiť, ktorá metóda je správna a najvhodnejšia, preto je vhodné v súčasnosti populárny trend idividualizácie aplikovať aj v tejto sfére.
Zdroje:
- vlastné poznámky z prednášky "Kineziologie - prevence pohybových poruch", prednášajúci Klára Daďová zo dňa 31.05.2013


5.1.4. Reflexní plazení


Terapie podle Vojty - reflexní plazení
Reflexní pohyb vpřed neboli reflexní lokomoce podle Vojty se aktivuje ze tří základních poloh - z polohy na břiše, na zádech a na boku. K aktivaci pohybových modelů je možné použít deset zón, které Vojta popsal a které se nachází na trupu a na horních a dolních končetinách.
Kombinací různých zón a střídáním tlaku a tahu lze zaktivovat oba pohybové modely - reflexní otáčení a reflexní plazení.
Kromě toho hrají důležitou roli optimální úhlová nastavení končetin a používání tzv. odporů, kdy terapeut klade odpor proti vznikajícím dílčím pohybů příslušného pohybového modelu. Tímto způsobem lze například brzdit a zastavit rotační tendenci hlavy při reflexním plazení. Svalstvo v okolí "brzděné" části těla díky tomu vyvine větší napětí, aniž by se kvůli tomu muselo dál zkracovat (izometrie). Na základě toho zesílí i svalová aktivita vzdálenějších částí těla (břicho, záda, horní a dolní končetiny).

Dva koordinační komplexy reflexní lokomoce
Při aplikaci reflexní lokomoce se používají dva tzv. koordinační komplexy:
Oba komplexy byly objeveny a terapeuticky používány nejprve u dětí a dospívajících s již fixovanými pohybovými poruchami (např. se spastickou obrnou). Na základě pozorování reakcí při aktivaci zdravých kojenců vznikla teprve později představa, že se jedná o specifické vrozené pohybové komplexy, které se dají využít i pro terapii malých kojenců.

Jeden princip - mnoho variací
Průběh pohybů reflexní lokomoce lze vyvolat kdykoli. Ke třem základním polohám na břiše, na zádech a na boku existuje víc než 30 variací. Kombinováním a variacemi aktivačních zón, používáním odporů i jemných změn ve směru tlaku a úhlovém nastavení ve výchozí pozici je možné přizpůsobit terapii individuální diagnóze a cílům terapie.

1. Reflexní plazení
Reflexní plazení je pohybový proces, který obsahuje nejpodstatnější součásti pohybu vpřed:
1. řízení polohy
2. vzpřimování proti gravitaci
3. cílené krokové pohyby horních a dolních končetin

Díky tomu obsahuje reflexní plazení základní modely lidského pohybu vpřed. Základní pozicí je poloha na břiše, hlava je na podložce otočená na bok.

Reflexní plazení a jeho aktivační zóny



Obrázek znázorňuje výchozí polohu reflexního plazení a jeho aktivační zóny. Tyto "spoušťové body" spolu s úhlovým nastavením končetin a hlavy aktivují motorický průběh procesu plazení s odpovídajícími svalovými aktivitami.

U novorozence lze reflexní plazení kompletně zaktivovat z jedné zóny, u starších dětí a dospělých je nutná kombinace několika spoušťových bodů.
Pohyb probíhá převážně v tzv. zkříženém vzoru, při kterém se současně pohybuje pravá dolní a levá horní končetina, resp. naopak. Dolní a protilehlá horní končetina podpírají tělo a nesou trup směrem dopředu.
Jeho průběh je zobrazen níže.

Průběh reflexního plazení
Průběh reflexního plazení

Terapeut používá adekvátní odpor proti vznikající rotaci hlavy pacienta. Díky tomu se zesílí aktivace veškerého svalstva a vzniknou tak podmínky pro vzpřimování.


Aktivace v poloze na břiše


Reflexní plazení - aktivace v poloze na břiše


Hlavní cíle reflexního plazení:
· Aktivace svalových vzpřimovacích mechanismů potřebných pro oporu, úchop, vertikalizaci a chůzi, dále aktivace krokových pohybů horních a dolních končetin
· Aktivace dýchacího a břišního svalstva, svalstva dna pánevního i svěračů močového měchýře a konečníku
· Polykací pohyby (důležité pro žvýkání)
· Pohyby očí

Přesná definice výchozí polohy
Výchozí poloha standardní pozice reflexního plazení je definována v poloze na břiše. Hlava je otočena k jedné straně a názvy končetin jsou stanoveny podle postavení hlavy. Podle otočení hlavy jsme ve výchozí poloze rozdělili končetiny na čelistní a záhlavní.

· Čelistní horní končetina je ve výchozím postavení vzoru reflexního plazení v takovém postavení, že umožní vstup do lokomočního cyklu v opěrné fázi, ze které dále vzniká odraz.

· Záhlavní dolní končetina je ve výchozím postavení vzoru reflexního plazení v takovém postavení, které umožní vstup do lokomočního cyklu ve fázi opěrné, ze které může vzniknout fáze odrazová.

· Záhlavní horní končetina je ve výchozím postavení vzoru reflexního plazení v takovém postavení, že vznikající aktivitou se uskuteční fáze flekční, ze které bude vznikat fáze relaxační.


· Čelistní dolní končetina je ve svém výchozím postavení uložena tak, že vznikající aktivitou vstoupí do lokomočního cyklu fází flekční. Z této fáze může vzniknout fáze relaxační a dále opora na koleni.
Osový orgán je v podélné ose hlavy, která je rotována k jedné straně 30°. Tuber frontale záhlavní strany naléhá na podložku. Hlava je rotována, není ukloněná ani zakloněná. Osa ramen se svažuje ke straně záhlavní, osa pánevní se svažuje ke straně čelistní. Tento rozdílný směr obou os v rovině transverzální má nesmírně důležitý význam pro aktivaci modelu reflexního plazení.

· Čelistní horní končetina je nastavená ve vyvážené zevní a vnitřní rotaci, velikost flexe je 125° - 135°, abdukce je asi 30°. Předloktí leží na podložce v pronaci a zápěstí leží na spojnici s ramenním a kyčelním kloubem strany čelistní. Velikost flexe v lokti je asi 45°. Prodloužíme-li osu humeru, pak se dostaneme do výše Th12.

· Záhlavní dolní končetina má rovněž vyváženou zevní a vnitřní rotaci, abdukce je asi 30°, flexe je asi 30°. Nejlépe najdeme výchozí postavení kyčle tak, když osu stehna srovnáme s osou paže. Obě osy jsou paralelní.
Velikost flexe v koleni najdeme tak, když nastavíme patu do sagitální roviny, která prochází hrbolem kosti sedací ( tuber ossis ischii). Tato je paralelní s podélnou osou těla.

· Záhlavní horní končetina je volně uložena podle těla ve vnitřní rotaci.
· Čelistní dolní končetina leží volně na podložce.

Spoušťové zóny reflexivního plazení

Spoušťové zóny reflexního plazení jsou rozděleny na zóny hlavní a zóny vedlejší. Žádná ze zón však nemá větší důležitost, protože z každé zóny lze provokovat lokomoční komplex reflexního plazení. Tlak do zóny má definovaný směr a můžeme ho rozložit na jednotlivé vektory. Směr tohoto tlaku není náhodný. Souvisí s provokací aktivity na základě propriocepce struktur uložených pod místem tlaku a současně klade odpor proti plánovanému pohybu segmentu, což má nepochybně rovněž souvislost s propriocepcí. Proprioreceptory zde hrají hlavní roli, protože jejich adaptabilita je tak malá, že lze pro naše potřeby říci, že jsou neadaptabilní.

Zóny čelistní horní končetiny
Mediální epikondyl humeru - směr tlaku je do ramenního kloubu.
Mediální hrana lopatky - rozhraní mezi střední a spodní třetinou. Směr tlaku je do lokte.

Zóny záhlavní horní končetiny
Akromion - směr tlaku je mezi lopatky, asi do výše Th4.
Procesus styloides radii, asi 1 cm kraniálně - směr tlaku je do lokte.

Zóny čelistní dolní končetiny
Mediální kondyl femuru - směr tlaku je do kyčelního kloubu.
Spina iliaca anterior superior - směr tlaku do kyčle opačné strany.h3>Zóny záhlavní dolní končetiny

Zóny záhlavní dolní končetiny
Tuber calcanei - směr tlaku do kolena záhlavní strany.
Rozhraní fascie m. glutaeus medius a m. glutaeus maximus - směr tlaku míří do kolenního kloubu na čelistní straně.

Trupová zóna
Je uložena na straně záhlavní ve výši kaudálního úhlu lopatky před m. errector spinae, laterálně od mediální roviny, ve výši trnových výběžků obratlů Th5 a Th6. Směr tlaku je mediální, ventrální a kaudální. Výslednice směřuje do ramene.

Zdroj informací:
www.vojta.com
www.rl-corpus.cz

5.4.3. Svalové dysbalance ("vadné držení těla")

27. června 2013 v 16:29 | Jitka Baldwin |  Obecná kineziologie

5.4.3. Svalové dysbalance ("vadné držení těla")

Svalová dysbalance je porucha hybného systému, jedná se o stav, kdy jsou svaly působící proti sobě ve vzájemné nerovnováze. Je takový stav, kdy jsou antagonisté (svaly působící vzájemně proti sobě - flexor a extenzor) v nerovnováze, zpravidla je jeden ochablý a druhý je zkrácený.
Příčinou vzniku svalové dysbalance je často nerovnoměrné zatěžování svalových skupin např. při sportu, ale může se vyskytnout i jako poúrazový projev, kdy člověk vyhledává nebolestivou polohu a v ní se pak dlouhodobě nachází. Jeho vnějším obrazem jsou typické vady v držení těla, které mají zcela konkrétní podobu.
Projevy a následky svalových dysbalancí:
  1. předsunutá hlava nebo alespoň zvětšené prohnutí krční páteře
  2. zakulacené držení ramen, při němž se ramena vysouvají vpřed, eventuálně vzhůru
  3. hrudní úsek páteře se výrazněji vyklenuje vzad
  4. bederní páteř se zvýšeně prohýbá
  5. zvyšuje se pánevní sklon a břicho se uvolněně vyklenuje vpřed
  6. uvolňuje se a povoluje se napětí v hýždích
Prohlubující se stav svalové nerovnováhy má určující vliv na tvar a posléze i stavbu páteře jako celku. Vzniká druhotně řada dalších poruch, které se projevují i ve funkcích vnitřních orgánů. Jedním z typických příznaků tohoto stavu je postupné omezování hybnosti některých úseků páteře (blokáda), které je kompenzováno zvyšováním hybnosti úseků jiných. Toto zvýšení hybnosti může nabýt až patologické úrovně, kdy se hovoří o hypermobilitě, jenž je jen složitě odstranitelná.
Bludný kruh - hypertonické posturální svaly přebírají stále větší díl práce při zajišťování stability segmentu, takže jsou zatěžovány ještě víc a jejich hypertonus se stále stupňuje, někdy až do křečovitého napětí - spasmu

Svalové syndromy

  1. Text Box: Obr. 1 Dolní zkřížený svalový syndromDolní zkřížený svalový syndrom
Není-li pánev při pohybu důsledně stabilizována, velmi často spolupracuje na pohybu, tím se zbytečně aktivují svaly posturální (čtyřhranný sval bederní, vzpřimovače trupu v oblasti beder), které se postupně zkracují a nabývají převahy. Dvojhlavý sval stehenní (m.biceps femoris) a svaly pološlašitý (m.semitendinosus) a poloblanitý (m. semimembranosus) (ohýbače kolen) bývají také zkráceny. Nezařazujeme je však do dolního zkříženého syndromu.
  1. Horní zkřížený svalový syndrom
Při plně rozvinuté svalové nerovnováze vzniká typické vadné držení těla: kulatá a "povolená" záda, ramena stočena vpřed nebo vytažena k uším, hlava v předsunu bradou vpřed se záklonem v krční páteři a hlavových kloubech.
a) Slabé svaly: sv. rombické (mm. rhomboidei) , trapézový sval (m. trapezius) (vodorovná a spodní vlákna), široký sval zádový (m. latissimus dorsi) (vodorovná a široká vlákna), přední sval pilovitý (m. serratus anterior) , dlouhý sval krku a hlavy (m. lungus colli a capitis) (hluboké sv. šíje).
b) Zkrácené svaly: trapézový sval (horní vlákna), zdvihač lopatky (m. levator scapulae), velký prsní sval (m. pectorales) (dolní vlákna), vzpřimovače krku.
  1. Text Box: Obr. 2 Horní zkřížený svalový syndromVrstvový svalový syndrom
Při pohledu na lidské tělo z profilu od spoda na zadní části nejdříve pozorujeme hypertrofické ischiokrurální svaly - ohybače kolen (m. biceps femoris, m. semitendinosus a m. semimembranosus), ochablé hýžďové svaly, málo vyvinuté bederní vzpřimovače trupu (m. lumborum erector spinae)
hypertrofické hrudní vzpřimovače, ochablé mezilopatkové svaly a hypertrofické tuhé horní fixátory ramenního pletence.
ZDROJE INTERNET:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Svalov%C3%A1_dysbalance

Jóga a stres

27. června 2013 v 14:15 | HaPe |  Jóga a vývojová kineziologie
Vliv psychického napětí (stres - relaxace) na hrubou i jemnou motoriku - nástroje k ovlivnění psychického napětí v józe
Stres je reakce organismu na různé nepříznivé vlivy (stresory) a také stav organismu podobnými vlivy (extrémními podmínkami) způsobený. Rozeznáváme napětí tělesné, duševní a emoční. Jakmile vzroste jedno, nastává jí změny i v obou dalších. Stres působí na kůru mozkovou, odtud postupuje vzruch do hypotalamu, dále do nadledvinek, kde se vylučují adrenalin a kortikoidy a ty působí na periferii, tedy na svaly. Zvýší se hladina cukru v krvi, člověk se začne potit, rozbuší se mu srdce, rozšíří se cévy, zvýší se tlak. Původně stres zachraňoval život, protože nabil tělo energií a připravil ho na útok nebo útěk. Dnes se takto nevybije, a proto se s ním nakládá jinak.
V "civilizované" době stres negativně ovlivňuje náš život, a i když nastanou situace, kdy je ho zapotřebí - např. k podání žádoucího výkonu - většinou se ho potřebujeme zbavit, potřebujeme ho ovládnout, rozpustit, nechat odplynout.
Aby se nám to podařilo, musíme znát sami sebe, vnímat příznaky stresu a naučit se s ním pracovat. Jsme-li pod psychickým tlakem, nemůžeme se uvolnit ani fyzicky, a to ani ve spánku. Stres tedy skutečně ovlivňuje hrubou motoriku: člověk například stojí strnule, dlouhodobě drží ramena vytažená k uším, má stažené svaly kolem páteře a šíjové svaly. A ovlivňuje i jemnou motoriku: vystresovaný člověk nezvládá drobné úkony jako např. zapnutí knoflíků, zavázání tkaniček, a protože může mít zaťaté i obličejové svaly, projeví se napětí i třeba na výslovnosti.
Jak se zbavit (nejen) psychického napětí?
Na fyzické úrovni pohybem, například dynamickými sestavami: Pozdrav slunci, Pět tibeťanů, ale třeba i tancem nebo během. Záleží na tom, co komu vyhovuje.
Na psychosomatické úrovni relaxací a dechem. Dech je třeba chvíli pozorovat, zklidnit, prohloubit, zpomalit, prodloužit výdechovou fázi. Se zklidněným dechem a v pohodlné relaxační poloze (na zádech, na břiše nebo v "tygříku") je možné začít s celkovou relaxací.
Uvědomíme si polohu svého těla, umístění v prostoru, dotyk s podložkou, nic nás neruší, věnujeme 15 - 20 minut pouze sobě, a proto necháme z mysli odplynout i všechny starosti, které nás do té doby tížily. Během relaxace je za nás nikdo nevyřeší, ale pokud se po onu chvíli dokážeme od nich odpoutat, získáme nadhled, s nímž se nám potom bude všechno řešit snáz. Budeme postupně v duchu procházet celým tělem (např. od dolních končetin přes břicho, záda, hrudník k ramenům, následují paže, krk, šíje a hlava), a pokud někde zbylo napětí, uvolníme je. S každým výdechem je naše tělo těžší a uvolněnější. Znovu vědomě vyprázdníme mysl, a pokud se nějaká myšlenka objeví, necháme ji vejít, projít a odejít. Naše mysl je prázdná a nekonečná. Pokud se nám podaří ji takovou udržet alespoň chvíli, je to dobře, pokud ne, nevadí, zkusíme to příště znovu. Pomáhá soustředění na dech. Po této relaxaci může následovat jóganidra (jógový spánek (někdy se tímto termínem označuje celý proces zklidnění, relaxace těla, dechu i mysli, sankalpa a vizualizace)). Při jóganidře si vizualizujeme různé obrazy - nekonečná modrá obloha, hory, les, louka, jezero, vodopád, moře, příboj; můžeme si zaplavat, nechat se kolébat v loďce, usednout na vyhřátý kámen, spočinout na chvíli na příjemném místě, kde je nám dobře. A pak se například můžeme rozletět nad krajinou jako pták a vrátit se ke svému tělu.

Ve své jógové praxi jsem si ověřila, že cvičící skutečně přicházejí nejen proto, aby si zacvičili, protože mají nějaké fyzické problémy (i když proto samozřejmě také), ale i proto, aby se zklidnili duševně a načerpali psychickou energii a pohodu. V den cvičení se už předem těší na atmosféru a pocity, které cvičení provázejí. Pokud se jim (i mně) třeba někdy nechce jít, ale pak se přinutí, cítí se po cvičení líp než před ním, jsou odpočinutí psychicky, a dokonce i fyzicky, a doma se jim pak nechce spát tak brzy jako jiné dny. Zjistila jsem, že 15 - 20 minutová relaxace s jóganidrou nahradí minimálně jednu hodinu spánku.

A ještě jednu okolnost považuji při cvičení jógy za důležitou - působení skupiny. Jednotlivec, který cvičí doma sám, nepociťuje tak výrazné blahodárné účinky, jako když si jde zacvičit do skupiny stejně naladěných lidí. Čím je to způsobeno? Psychologie by na to měla vědecké zdůvodnění, mně stačí okřídlené rčení - Něco mezi nebem a zemí. Hlavně že to funguje, a to i pro cvičitele nebo cvičitelku, která relaxaci s jóganidrou vede a mluví přitom. Účinky jsou stejné jako u cvičenců.
Jóga, pokud se provádí pravidelně, dlouhodobě a "seriózně", může (měla by) vést i k osobnostním změnám. Člověk by si měl uvědomit své špatné vlastnostmi, zbavovat se jich, získat nad nimi nadhled; měl by si uvědomit své dobré vlastnosti a získat nadhled i nad nimi. Měl by získat nadhled nad světem i nad sebou samým. Je to dlouhá pouť a nikdy nekončí. Přeji šťastnou cestu.

Zdroje:
Milan Polášek: Jóga, 1995
Milan Polášek: Lekcie jógy, 2009
Jiří Votava: Jóga očima lékařů, 1988
Jóga a zdraví, 2002, (Sborník příspěvků konference, J. Jablonská, Manažment stresu a jogové

techniky vo vzdelávaní)

6.4 Dýchání - využití pohledu vývojové kineziologie pro cvičení jógy

26. června 2013 v 14:07 | IloJa |  Jóga a vývojová kineziologie



Z pohledu vývojové kineziologie: Posturální funkce dýchacích svalů se dá demonstrovat na dítěti během vývoje. Novorozenec bez zvládnutých posturálních mechanismů není schopen pomocí dýchacích svalů zpevnit trup a ovládat lokalizaci těžiště. Postupem času si však tuto dovednost osvojí a s ní nastupují další možnosti. Až teprve se zvládnutou posturou se dítě postaví a začne chodit po dvou. To vše je možno díky zafixovanému trupu, jehož základem je opora bránice o břišní orgány při nádechu. Pokud je jakýmkoli mechanismem porušeno dýchání, projeví se jeho insuficience na pohybovém aparátu a naopak. Proto musíme k pacientovi přistupovat celkově. Nelze izolovaně řešit jen jeden problém. Dechových funkcí se využívá jak při korekci držení těla, tak naopak korekce držení těla je využívána při terapii vadného stereotypu dýchání.
Obecně se málo myslí na dýchací synkinézy (mimovolný pohyb sdružovaný s pohybem volním) a jsou využívány jen omezeně. Zjednodušeně se dá říci, že nádech facilituje (nabuzuje) svalovou aktivitu a výdech ji inhibuje (tlumí). Jsou ale i konkrétní výjimky. Toho využíváme hlavně při technice postizometrické relaxace (uvolnění svalů zkrácených, hypertonických či přetížených, docílení optimálního svalového napětí).
Dýchání je jedinou vitální funkcí, kterou můžeme vlastní vůli měnit, a to jak hloubku, tak frekvenci. Dech se tak stává vstupní branou k ovlivnění dalších autonomních funkcí, přičemž většinou opět platí obecný facilitačně - inhibiční (aktivně - pasivní) princip dýchání. Vliv dechu na autonomní systém lze objektivně prokázat např. dechovou arytmií, tj. kolísáním tepové frekvence během dechového cyklu. Při nádechu se tepová frekvence zrychluje a při výdechu se zpomaluje.
V organismu funguje spousta vztahů, které umožňují přenos vlivů mezi jednotlivými systémy. Tyto vztahy fungují oběma směry. Pokud tedy můžeme využít dechu k ovlivnění ventilačních, posturálních, vegetativních a psychických funkcí, lze očekávat, že můžeme měnit dýchání právě přes tyto funkce. Skrze posturální a ventilační funkce lze ovlivnit organismus dechovou gymnastikou, instrumentálními technikami, technikami prodlouženého, otevřeného nebo odporovaného výdechu a dalšími. Působení skrze psychiku je uplatňováno např. při relaxacích, ale také při každém viditelném, i když třeba jen malém úspěchu či zlepšení dosaženém v terapii. Ovšem působit skrze vegetativní systém je obtížnější, relativně nebezpečné a především v "západní" medicíně ne příliš známé. Funkční celek vegetativní systém -> dýchání využívá jóga. Předpokladem jsou však hluboké znalosti nejen teoretické, ale i praktické.
Jsou již známy spojitosti dechu s ovlivňováním spasticky (zvýšeného svalového napětí), relaxací a aktivací svalů, inspirační (nádechová) facilitace při krátkodobých usilovných výkonech nebo paréz periferních nervů, užití dechové synchronizace při zvětšování svalové síly a rozsahů pohybů. Dále pak metodika Schrottové, kdy lokální ovlivnění dechových pohybů slouží k léčbě skolióz.
Aktivní cyklus dechových technik zahrnuje kontrolní dýchání, cvičení hrudní pružnosti a techniku silového výdechu. Kontrolní dýchání je klidové dýchání zacílené do dolní hrudní oblasti. Při tomto typu dýcháni dochází při každém dechu v plicích k výměně 0,5 litrů vzduchu, což odpovídá průměrnému klidovému dechovému objemu. Cvičení hrudní pružnosti zahrnuje tři až čtyři hluboké nádechy, inspirační pauzu, na kterou navazuje pasivní klidný výdech. Tento typ dýchání vede ke zvětšení plicního objemu, snižuje odpor proudu vzduchu, který se dostává do distálních (okrajových) dýchacích cest a napomáhá k mobilizaci hrudníku a žeber.
Relaxace bývá často nedoceňovanou metodou respirační fyzioterapie. Lidé s vadným stereotypem dýchání a pacienti, kterým plicní onemocnění dýchání ztěžuje, mají tendenci k přetěžování určitých svalových skupin. Ty na takovéto přetížení zareagují hypertonem (zvýšeným napětím) s následným zkrácením. Tím se mění držení těla a sekundárně i pohybové stereotypy. Po zvládnutí relaxačních technik je pacient schopen si tonus svalů uvědomit a následně ho ovlivnit.
Závěr: To jak stojíme a jak dýcháme spolu úzce souvisí a ovlivňuje jedno druhé. Je třeba se zaměřit na nácvik správných stereotypů. Pokud je správná poloha je většinou i správný pohyb z ní vycházející. Aby byla poloha správná, je třeba ji fixovat nebo korigovat dechem a naopak správný dechový vzorec/stereotyp je třeba podpořit správnou polohou/držením těla. Jakým způsobem?
• Změnit nebo opravit vadné (nedostatečné) držení těla a udržení této změny je možné
pouze synchronizací s dechovými pohyby
• Postura je ovlivněna dechem, dechovým stereotypem (mimo jiné též náladou, emocemi)
• Dýchání je provázeno pohybem těla a proto ovlivňuje i posturální funkci
• K trvalé nápravě postury dochází až tehdy, když nastane i trvalá změna dechových
pohybů
• Bez vnitřní stabilizace organismu nelze stabilizovat vnější projevy těla (neklid, titubace
= kolísání při stoji či chůzi v důsledku některých nervových poruch)
• Bez vnitřní stability a klidu nelze dosáhnout vnější stability
• Stabilizující dechová cvičení jsou vhodná pro osoby ve stresu, nebo s chronickými
dýchacími potíži
• Klidným dýcháním lze ovlivnit i funkci vnitřních orgánů (srdce - zpomalit tep) i
aktuální emoční stav
• Je potřeba si dechu všímat a pozorovat jak se mění rozložení tlaku v těle s různými typy
dýchání a zjistit jak na to vaše tělo reaguje
• Cvičit sám, nenechat se rušit ostatními, nevšímat si nikoho než sebe sama
• Když ulétnou myšlenky pomalu a nenásilně je přivést zpátky k dechu
• Množství nadechnutého vzduchu musí být přirozené, není třeba cokoliv přehánět
• Schopnost soustředit se vyvíjí, je třeba ji cvičit, nenechat se odradit
Známá jsou metodiky: Jacobsenova metoda, Jóga, Tai-či, Pilates, Feldenkreisova metoda aj.
Souhrnně se zaměřují na uvědomění rovnováhy v těle a jejího udržení. Zlepšuje se reaktibilita, dopředná a zpětná vazba což je nesmírně důležité pro zachování stability v klidu i při lokomoci (pohybu).
Znalostní můstek k józe :
Vyšetření dýchacích pohybů pomocí aspekce (vyšetření pohledem) a palapce (hloubkové vyšetření) ve stoji, pozorování dechové vlny vleže, aktivizace dechového sektoru polohou horních končetin (mudry), vyšetření plynulosti exspirace.
V lidském pohybovém systému má pánevní dno, bránice a horní apretura hrudníku mimo dechové i významnou postulární funkci. Změna této funkce zásadně ovlivňuje funkci břišní stěny, ale i např. nastavení chodidla. Tedy změny ve funkci pánevního dna mají odezvu ve špatné postulární funkci, ale i funkci dechové.
Pánevní dno, bránice a horní apretura hrudníku oddělují trup na 3 horizontální úrovně, čímž mají právě významnou postulární funkci. Jakákoliv vnitřní svalová inkoordinace má za následek změnu dechového vzorce např. výrazné podklíčkové dýchání velice ovlivňuje flexory kyčle nebo inkoordinace bránice inhibuje vnitřní nestabilitu systému a tento útlum břišní stěny se přenáší na pánevní dno.
Jmenované funkce studovali především jogíni a přicházeli s originálním způsobem jejich řešení. Pranajáma (vědomé dýchání) je třeba provádět s využitím bandh (tělesných zámků), aby nedošlo poškození organismu. Bandhy vznikají vývojově na základě správného držení těla a jeho stability jako automatická funkce. Jóga považuje vzpřímené držení páteře za jednu z nezbytných procesů duchovní transformace.
Mula bandha (oblast pánevního dna)
Udijána bandha (oblast bránice)
Džaladhára bandha (oblast horní apretury hrudníku, či spodiny dutiny ústní)
The Path of Purification: Arhant Badhatacarlya Buddhagosha: Mindfulness and breathing (Vědomé dýchání a transformace těla a dechu). 160: "posadil se do polohy se zkříženýma nohama a plně uzamkl stehna, složil nohy, napřímil tělo. Potom co se napřímila jeho horní část těla tak, že se všech osmnáct páteřních obratlů opírá svými konci o sebe, jeho kůže, svaly a šlachy nejsou namáhány a pocity, které z těla vycházejí každým okamžikem jsou jiné, než když jsou tyto části namáhány. Když se tak stane, jeho mysl se sjednotí a meditační objekt místo aby se hroutil, roste.
Když v této poloze věnujeme dechu pozornost po dostatečně dlouhou dobu, tělo není rušeno a stává se lehkým. Když je tělo "zaosené", tak se pomocí vědomého nádechu a výdechu postupně zklidní. Tedy tělo a mysl se stanou lehkými.
Abychom pochopili důležitost dýchání, je mnohem lepší, jestliže pohlížíme na člověka jako na energetickou strukturu a ne jako na hromadu hmotných částic. Prostřednictvím dýchání neustále přijímáme energii, abychom udržovali život v těle. Významnou část energie přijímáme rovněž z potravy a vody, ale mnohem důležitější a vitálnější je energie, kterou přijímáme z okolního prostředí prostřednictvím vzduchu. Potrava zprostředkovává určitou energii, voda zprostředkovává další druh energie a také vzduch zprostředkovává jiný druh energie, kterou potřebujeme pro udržování života. Z nich je nejjemnější energie ze vzduchu, která také udržuje ostatní dva druhy energie.
Jestliže prozkoumáme některé ženy, zjistíme rovněž, že jejich dýchání je mnohem povrchnější, než u mužů, u kterých je z větší části plicní. Konkrétně bylo zjištěno, že existují tři druhy dýchání: břišní (brániční), hrudní (žeberní) a klavikulární (horní částí plic). První sestává z klesání a vzestupu břišní bránice, druhé probíhá skrze roztahování žeber (nejrozšířenější dýchání v dnešní době) a třetí klavikulární dýchání se děje zvedáním ramen a klíčních kostí. Břišní dýchání umožňuje nejrozsáhlejší pohyb plic, zajišťuje rovněž vstřebání vyššího množství čerstvého vzduchu z jednoho nádechu. Navíc tento druh dýchání zajišťuje masáž orgánů v břišní dutině a energetizuje solar plexus se všemi blahodárnými výsledky, které z toho vyplývají. Hrudní dýchání se děje skrze pohyb dolních žeber, zajišťuje jen lehké roztažení plic a malé množství vdechnutého vzduchu, které vyvolává i vyšší kmitočet rytmu dýchání se všemi důsledky, které z toho vyplývají. Klavikulární dýchání je nejslabší, protože do plic proniká nejmenší objem vzduchu, zajišťuje pouze povrchní ventilaci vyššího pásma plic a to je příčinou, občas neznámou, mnoha poruch a psychosomatických nemocí. Určit tyto tři druhy dýchání je možné, pokud se položíme na záda a jednu ruku umístíme na břicho, na břišní prohlubeň, druhou z boku na žebra, tím si velmi zřetelně uvědomujeme jednotlivé dýchací pohyby. Během celé fáze vdechu mohou ruce sledovat nejprve břišní, pak hrudní a konečně klavikulární fázi dýchání.
Každá buňka těla se rozšiřuje, stahuje, odpočívá podle velice přesného vnitřního rytmu, který je vyjádřen skrze dýchání celého těla v okamžiku plození. Tento první pohyb je základní matricí naší existence. Všechny ostatní fyzické a biologické modely vznikají z tohoto. Ačkoliv stojíme, běháme do kopce nebo hluboce spíme, dýchání působí jako rezonanční přítomnost a přináší vliv do všech ostatních procesů v těle, od chemických reakcí na buněčné úrovni až k našim psychickým a citovým stavům. Z tohoto důvodu, jestliže je dýchání změněno nebo omezeno určitým způsobem, všechny naše pohyby budou porušeny. Dýchací rytmus je dokonalé zrcadlo změny života. Jestliže nejsme schopni integrovat určité změny do našeho života, budeme klást vnitřní odpor, který se bude projevovat skrze změnu přirozeného rytmu dýchání. Volně dýchat je z určitého hlediska aktem odvahy. Tendence ke stagnaci, připoutanost ke známým aspektům života a k našim mentálním zvyklostem jsou věci, které zničí tvořivost a schopnost žít svobodně. Proto bychom měli odstranit překážky v cestě dýchání, které jsme si doteď postavili.
Protože jsou lidské pohyby prováděny logicky, můžeme zjednodušit a zároveň prohloubit poznání těchto prastarých praktik, pokud integrujeme principy, které jsou základem všech pohybů. Toto není primárně fyzický nebo mechanický proces. Každá matrice neboli princip pohybu je v přímé souvislosti s určitým modelem organizace vědomí a tento je následně ovlivňován dýcháním. Jestliže se naučíme volně dýchat, naučíme se svobodně myslet a také svobodně žít. Jogínské polohy, zdánlivě statické, předpokládají ve skutečnosti vnitřní pohyb, určitý tanec energie v bytosti. Tvar, který lidské tělo zaujímá při každé ásaně je tím, co vyvolává tyto subtilní a přece silné vnitřní pohyby energie. Nezasvěcenec nevnímá žádný pohyb, ale ten, kdo se umí podívat, pozná, kdy je ásana prováděna správně. Když se pohybuje tanečník, přemisťuje se v prostoru a jeho energie má tendence rozšířit se díky úsilí, které vykonává. V józe usměrňujeme pohyb uvnitř těla a takto svými pozitivními účinky tělo regenerujeme a pročišťujeme. Naladit se na své dýchání je jako učit se tančit s partnerem. Nejprve je třeba přizpůsobit se partnerovi - jak a kdy se pohybuje. Aby ses stal dobrým partnerem dýchání, musíš být otevřený a nechat jej, aby vedl všechny kroky. Budete-li toto provádět, budete se cítit jakoby jste tančili sami se sebou. Do té míry, do které se toto uskuteční, získáte větší dovednost, rozdíl mezi vedoucím a vedeným zmizí a zůstane jenom tanec.
Dýchání je jak nevědomým, automatickým procesem, tak i tím, co může být na vědomé úrovni mentálně kontrolováno. Kdokoli zkoušel hlouběji dýchat a používal k tomu surové a agresivní metody, zjistil, že mechanické úsilí způsobí jenom ještě větší omezení jeho přirozeného dýchacího pohybu. Jogíni rozvinuli složité komplexní metody kontroly dýchání spojené pod názvem pranajama. Mezi stavem naprosté nevědomosti a stavem volní kontroly dýchání existuje třetí cesta, být jednoduše vědomi, že "jsme dýchání" a dovolit dýchání, aby se přirozeně vyvolávalo, aniž bychom na ně působili.
Následující postupy nám pomohou naladit se na proces dýchání. Nejdůležitější postoj, který je třeba při provádění takového cviku mít, je otevřenost a přijímání. Je důležité věnovat pozornost všem vnímaným pocitům. Žádný pohyb, myšlenka ani impuls nebudou pokládány za bezvýznamné. Toto uvědomování, které přesně neurčuje ani netřídí, nám umožní proniknout velice hluboko za běžnou omezenou perspektivu. Stejný vnitřní postoj umožnil prvním jogínům objevit techniky, které dnes známe. Díky znovuprožívání tohoto postoje můžeme objevit vnitřní význam jogínské praxe a přejít tak mimo úroveň povrchních prožitků.
Dýchání celého těla se účastní života celé bytosti. Pokud se neustále vracíme k podstatě povahy dýchání, můžeme odstranit ztuhlost minulosti a představy budoucnosti a přijímat radostně šanci, kterou nám nabízí následující nádech nebo výdech. Naladění se na vlastní dýchání představuje rozhodnutí, které vyvolá mnoho transformací v naší bytosti. Ve chvíli, kdy ho učiníme, začínáme se odpoutávat od minulosti a budoucnosti, abychom prožili co nejvědomějším způsobem přítomnou chvíli.
Použitá literatura:
1. Smolíková, L. - Horáček, O. - Kolář, P.: Plicní rehabilitace a respirační fyzioterapie. Postgraduální medicína, 5, 2001.
2. Švejcar, P.: Dýchání v kontextu vývojové kineziologie.Bulletin UNIFY č. 40, 9. ročník, červen 2001.
3. PhDr. Jitka Jančová, PhD. Dýchání, dechová cvičení a prevence pádů. http://varekovaj.blog.cz/1005/dychani-dechova-cviceni-a-prevence-padu
4. přednášky PhDr. Jiřího Čumpelíka, PhD.
5. přednášky DR. Mukunda Bholeho (Jogačarja)
6. přednášky Ajay Bobade (Šrí Véda Čajtanja )

3.2.2. Věk 6 - 8 týdnů & kvantitativní charakteristiky motorického vývoje aneb lokomoční stadia aneb "co umí" jedinec daného věku

24. června 2013 v 14:25 | Lucie Rychetská |  Raný motorický vývoj (0 - 3 roky)
Při posuzování psychomotorického vývoje dítěte bychom neměli opomíjet, že každé dítě je jiné a vývoj každého dítěte je jedinečný. Rychlost, s jakou se dítě vyvíjí v prvním roce života, nenapovídá téměř nic o jeho budoucích schopnostech či inteligenci. Děti se učí nové dovednosti většinou v podobném pořadí, více se liší doba, kdy si novou dovednost osvojí, vývoj dítěte často probíhá ve skocích, po kterých následují období, kdy se zdánlivě nic neděje.
Všechny dovednosti mají určitá pravidla, která souvisí s uzráváním centrálního nervového systému novorozence/ kojence/ dítěte. Tyto dovednosti se dostavují v přesných časových obdobích, ale určitá variabilita je běžná v závislosti na vnějším prostředí (matka, rodina atd.)
Hlava & Poloha na bříšku
V období od 4. týdne je dítě schopno zvednout bradu maximálně v úhlu 45 stupňů. Při přitahování do sedu hlava mírně padá dozadu, méně než dříve. Pokud dítě držíme v sedu, je od 6. týdne schopno hlavičku držet chvilku vzpřímeně, ale pak mu opakovaně padá dopředu. Od 8. týdne dítě udrží v poloze na bříšku váhu hlavy a hrudníku na předloktích, hlavu a ramena zvedá v úhlu 45 - 90 stupňů s podložkou. Při přitahování do sedu mu jen mírně padá hlava dozadu.
Vrozené reflexy
Od 8. týdne vymizí vrozený uchopovací reflex, dítě občas udrží předmět, ale jen malou chviličku, ručičky již tedy nemá sevřené v pěsti, jako v předchozím období. Také se snaží uchopit předmět, ale špatně odhaduje vzdálenost.
Vnější podněty
Od 6. týdne se dítě krátce usmívá na matku, úsměvů během tohoto období přibývá a postupně jsou delší a intenzivnější. Dítě se schopno v poloze na zádech sledovat kývající se hračku a také pozoruje pohybujíc se věci a osoby. Od 8. týdne dítě kývající se hračku pozoruje z jedné strany na druhou a to v úhlu 180 stupňů, velmi rychle si všímá nových předmětů. Vyluzuje zvuky a vokalizuje je a má z toho velké potěšení. Vleže na zádech pozoruje pohyby svých ručiček.
Dítě na konci 2. měsíce by mělo reagovat úsměvem na úsměv, sledovat předmět, který matka/otec drží ve vzdálenosti 15 cm nad jeho obličejem, reagovat na hlasitý zvuk (reakcí může být leknutí, pláč nebo naopak jeho utišení), vydávat i jiné zvuky než pláč (např. broukat).
Použitá literatura:
Elizabeth Fenwicková: Velká kniha o matce a dítěti
http://www.maminkam.cz/vyvoj-ditete-rok-1-mesic-2

Další články


Kam dál